Luhačovice jsou opravdu krásné lázně. A Vincentka opravdu léčí, říká spisovatel a novinář Luboš Palata

Po roční pauze se do Luhačovic vrátila úspěšná série literárních pobytů Nadačního fondu Pramen Luhačovice. Od srpna do září mají možnost tvořit na Zámku v Luhačovicích vybraný autor a autorka. Prvním z nich je novinář, básník a příležitostný výtvarník Luboš Palata, s nímž vám přinášíme rozhovor.

Jak se vám v Luhačovicích líbilo a jak se vám pracovalo na zámku?

Jako novinář Deníku a předchozích dalších českých hlavních novin jsem projel osmdesát zemí světa, stovky měst a také jsem psal reportáže z téměř patnácti válek. Přesto pro mě byly Luhačovice takovým malým příjemným objevem. Nečekal jsem, že tady najdou v lázeňské části tak živý kulturní život, že to bude tak krásné prostředí, ani, že si ve zdejší luhačovické přehradě budu v podvečerech končícího léta plavat téměř sám. 

Zámek, přesto, že je z velké části takzvaně před rekonstrukcí, mi pro spisovatelskou práci, která v mém případě vyžaduje i přes sto svazků studijní literatury, poskytl důstojný prostor, klid a také inspiraci danou krásným historickým prostředím, z něhož dýchají velké dějiny rodu Serényi, který byl nejen zakladatelem zdejších lázní, ale v pozici zemského hejtmana stál například v čele císařské správy Moravy, jejíž jazykové vyrovnání, pokud by uskutečnilo i v českých zemích, nás mohlo ušetřit katastrof dvacátého století a mohlo uchovat to, co z nás dělalo nejvyspělejší část celé střední Evropy. Setkání se současnými majiteli zámku bylo milým doplňkem mého pobytu.

Co vás tu nejvíce zaujalo nebo překvapilo?

Zaujalo mě, jak zdejší lázně udržují v sobě tradici první republiky a masarykovských časů. Příjemným zjištěním, vzhledem k současné situaci na Slovensku, bylo kvalitní obsazení slovenských dnů, nebo mimořádně podařený modrotiskový den ve Slunečních lázních, zvláště módní přehlídka s její nedostižnou moderátorkou. Krásná byla také setkání s místní katolickou komunitou, které jsem měl tu čest přečíst malou část svého románu Elbe, stejně jako studentům zdejší střední školy. 

Překvapilo mě, že po půl deváté večer se v drtivé většině zdejších restaurací nenajíte, takže když si zajdete do divadla a po představení chcete na večeři, tak máte až na několik málo čestných výjimek smůlu. Zvláštním, ale po druhé, třetí návštěvě vlastně pozitivním, byly taneční večery na Elektře, které při krátké návštěvě v Luhačovicích okusila i moje žena Lída, které se tam také líbilo. Na konci pobytu přijel po 55 letech do lázní na dva dny můj devadesátiletý tatínek, který tu také pookřál. Díky přímému vlakovému spojení z Prahy, které by pravda mohlo hlavně v závěrečné fázi trochu zrychlit, se do Luhačovic s manželkou nepochybně brzy vrátíme. A zdejší Vincentka opravdu pomáhá a léčí, jak jsem vyzkoušel při krátkém nachlazení v závěrečné části pobytu, kdy jsem to trochu přehnal s otužováním na přehradě.

Na čem jste během pobytu pracoval?

Pracoval jsem na dizertaci a zároveň historické knize o druhé republice. Také jsem stihl tři půl hodinové až hodinové rozhovory pro Český rozhlas ze zlínského studia ve vile J.A. Bati, návštěvu a studium archiválií firmy Baťa z roku 1938 v archivu ve Zlíně. 

Co vás čeká dál ve vaší literární tvorbě?

Po převzetí významné literární ceny Egona Ervina Kische za román Elbe v lázních Letohrad mě čeká jednání s mojí německou vydavatelkou Elbe, čtení v Havelbergu, setkání s mojí německou překladatelkou a kontrola polského vydání Elbe a zřejmě účast na knižním veletrhu v Krakově, autorské čtení ve Varšavě a dalších polských městech. Jinak zásilku dalších výtisků Elbe nechávám pro velký zájem poslat do luhačovického knihkupectví, takže je tam zájemci budou mít k dispozici. 

Do konce roku odevzdání práce o druhé republiky a příprava jejího knižního vydání. A pak román Roky s Havlem, román Letovisko, divadelní komedie Sekera… A možná i malá sbírka básní, která by byla moje třetí v pořadí, kterou bych rád vydal tady v Luhačovicích, protože část básní vznikla právě tady. A příští rok možná znovu přijedu do Luhačovic s autorským čtením.

 

Magdaléna Hruška za Nadačního fond Pramen Luhačovice