Třetí účastnicí literárních rezidencí pořádaných Nadačním fondem Pramen Luhačovice byla ilustrátorka a autorka komiksových knih Iveta Merglová, která se během svého říjnového pobytu mimo jiné věnovala i ilustraci Fuchsových staveb v Bílé čtvrti.

Iveta Merglová (*1983) pochází z Plzně, kde studovala Knižní kulturu a Intermediální tvorbu na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity. Živí se grafickým a webovým designem a ilustrací. Od roku 2016 se věnuje ilustrátorskému projektu Biceps, pod kterým vznikají ilustrace týkající se hlavně tématu stereotypů, identity, nebo vztahu člověka a technologií. Věnuje se ilustracím do časopisů, knížek a krátkým komiksům. V roce 2017 získala cenu Bratislava Artist ́s Book Award pro mladé ilustrátory a o rok později vyšel z této rezidence ilustrovaný komiks Ema sa má. V současné době pracuje na další autorské knize, plné ilustrací z lesa a přírody.

Jak se Vám v Luhačovicích líbilo a pracovalo?

Luhačovice jsem poznala za doby začínajícího podzimního lockdownu, poměrně vylidněné a klidné. Na jednu stranu mě mrzí, že jsem neviděla ten lázeňský šum a život, nenavštívila lázně nebo plovárnu, ale zase ten klid a podzimní nádech mají také něco do sebe, obzvlášť v době tvůrčího pobytu.

Rezidenční pobyt sám o sobě je skvělým časem, kdy se mohu oprostit od pracovních povinností a soustředit se na tvorbu. Vstát, udělat si čaj a celý den jen kreslit. Nikam nespěchat a k večeru se třeba projít na kolonádu a na Vincentku. Takových dnů si moc cením. Zámek je navíc klidný, prostorný a s duchem minulosti. A tím že se jedná o zámek, je pocit změny a vytržení z každodenního života ještě silnější.

Pracovala jste na nějakém konkrétním výstupu? Jakém?

Pracovala jsem na autorské knize, jak na konceptu, tak už i na finálních ilustracích. Kniha je založena hlavně na bohatých ilustracích z lesa, louky a přírody. Průvodcem bude moudrá a zkušená houba Václavka. Při cestě po lesní pěšině, která se bude vinout celou knihou na každé stránce, se čtenář setká se zvířaty, jejich stopami, se stromy, houbami a rostlinami. Především se ale naučí hrám a vychytávkám v přírodě, jako jsou troubení na pampelišku, pískání na stéblo trávy, výroba a pouštění loďek z kůry, škádlení netýkavky, nebo házení žabek.

Zároveň jsem chtěla alespoň v několika ilustracích zachytit Luhačovice, nakonec jsem se zaměřila na funkcionalistické stavby Bohuslava Fukse. Děkuji moc Blance Petrákové za podklady a konzultace, snad z toho vznikne třeba i malý průvodce s mapkou.

Jak hodnotíte Vaše online setkání se studenty střední odborné školy?

Online prezentaci a debatu jsme měla poprvé a ani studentů, ani učitelům tuto formu výuky nezávidím. Sedět hodiny u počítače a mluvit na někoho, koho ani nevidíte, musí být pro obě strany náročné. Děkuji studentům za trpělivost a dotazy. Prostředí školy a ateliéry jsou ale krásné a tvůrčí.

A jaký dojem na Vás udělaly lázně?

Kvůli koronavirové situaci jsem neměla mnoho možností potkávat se s lidmi, rezidenční pobyt byl spíše tvůrčí, o samotě v komnatě na zámku. Ale moc si vážím těch pár lidí, které jsem mohla v Luhačovicích potkat, byla to inspirativní setkání. Hlavně činnost nadačního fondu a spolku Calma mi připadá pro lokalitu velmi důležitá a obohacující. A samozřejmě je krásné i blízké okolí Luhačovic a oblast Kopanic.

Je to Vaše první rezidence? Pokud ne – můžete nabídnout srovnání?

Před dvěma lety jsem měla možnost zúčastnit se tvůrčí rezidence Českého literárního centra v Literárním domku v Broumovském klášteře. V jednom termínu tam mají prostor dva autoři, takže jsem měla více sociálního kontaktu a debat po večerech. V Luhačovickém zámku jsem byla sama, což zní možná strašidelně, ale zase to byl čas plný většího usebrání a soustředění na práci.

Jak vnímáte situaci kultury obecně v této krizové době? Jaká je dnes doba pro ilustrátory?

Jako pro introvertní ilustrátorku se pro mě způsob práce v této době až tak nemění. Většinou pracuji o samotě doma u stolu, ale i tak už mi teď sociální kontakty chybí. Obecně opadla poptávka, jako ve většině kreativních odvětví, doba je pořád nejistá. Mě osobně hodně chybí hlavně koncerty a výstavy, moc se těším až krize opadne. Doufám že to bude co nejdříve.

Co Vás dál čeká?

Budu dál pokračovat na knize z lesního prostředí a finalizovat ilustrace. Zároveň pracuji na ilustracích pro časopisy a několika dalších na volné téma. A jako výstup z luhačovické rezidence chci ještě dodělat ucelený soubor asi 10 kreseb, malých příběhů z prostředí lázní.

Rozhovor vedla Magdaléna Petráková z Nadačního fondu Pramen Luhačovice.