17.00 – 17.30 Setkání před vilou Hradčany na ulici Betty Smetanové 393 v Pražské čtvrti
18.00 – 18.30 Pietní akt na Masarykově ulici poblíž autobusové zastávky Zámek
V loňském roce byly položeny Kameny zmizelých před vilou Jelínek v Luhačovicích. V létě tohoto roku připravuje Město Luhačovice ve spolupráci s Nadačním fondem Pramen Luhačovice pokládání dalších kamenů v podobě mosazných dlažebních kostek, které mají připomínat občany Luhačovic, zavražděné za holokaustu. Položení kamenů se uskuteční v úterý 27. srpna 2024, a to hned na dvou místech, před domem pěti obětí holokaustu rodiny Tichových a v místě bývalého domu šesti obětí holokaustu rodiny Sonnenscheinových čp. 72, za účasti představitelů města, dalších hostů a rodinných příslušníků.
V návaznosti na program se v kině Elektra bude promítat 25. 8. 2024 film / Jeden život / o Nicholasi Wintonovi, v hlavní roli s Anthony Hopkinsem. Na promítání i pietní akt srdečně zveme.
Kdo byli lidé, na jejichž památku vkládáme do chodníků kameny tak, abychom si jich při chůzi povšimnuli a vzpomněli si na ně?
Manželé Tichovi si za první republiky postavili v Pražské čtvrti vilu jménem Ticho, která dnes nese jméno Karlín. Marie Tichová pocházela z Luhačovic, byla nejmladší dcerou Šalomouna a Flory Jelínkových, kteří žili ve vile Jelínek na hlavní ulici. Marie Lidderl Tichová, domácky přezdívaná Mizzi, pronajímala v době lázeňské sezóny vilu Ticho lázeňským hostům, přičemž rodina trávila letní měsíce v sousední vile Hradčany. Roku 1926 se manželům Tichovým narodil syn Karel, o dvě léta později František a v roce 1932 dcera Renata. Karel po absolvování měšťanské školy v Brně, kde rodina žila většinu roku, studoval na Spolkovém židovském reformním reálném gymnáziu, dva roky po něm nastoupil na gymnázium i František. V polovině roku 1938 nabídla majitelka vilu Ticho k prodeji. V březnu 1939 se podařilo na poslední chvíli dostat nejstaršího, v té době třináctiletého, syna Karla do vlaku, který z Brna vypravila do Švýcarska sionistická organizace Alija mládeže. Mariin manžel Baruch, jenž pocházel z Boskovic, byl hned počátkem protektorátu uvězněn a v květnu 1940 poslán do koncentračního tábora Dachau, kde 19. srpna téhož roku zemřel. V květnu 1941 byla Marie Tichová spolu s ostatními obyvateli židovského původu přinucena přestěhovat se z Luhačovic do stísněných podmínek uherskobrodského ghetta. V lednu 1943 byli uherskobrodští Židé deportováni do Terezína a poté do Osvětimi. Mizzi Tichová byla zavražděna i s oběma mladšími dětmi Renatkou a Františkem. Nezletilý syn Karel přežil válku v emigraci a po válce vystudoval medicínu. Studia dokončil v Insbrucku a poté odešel do Chicaga. Zemřel v roce 2020.
Sonnenscheinovi byli nejstarší usedlou luhačovickou rodinou židovského původu. Jejich působení v Luhačovicích se podařilo vypátrat až téměř do počátku 19. století. Prvním zástupcem této významné židovské rodiny usazené v Luhačovicích byl Samuel Sonnenschein. V domovním čísle 72 naproti zámku vedla rodina hostinec a obchod se smíšeným zbožím. Spolumajiteli domu byli za první republiky Otto a Vilém Sonnenscheinovi. Vilémovy neprovdané dcery Ema, Anna a Rudolfina žily v Luhačovicích, synové Rudolf a Felix se odstěhovali. Ema vystudovala malířskou akademii v Mnichově a věnovala se krajinomalbě. Anna provozovala vlastní lahůdkářství v hoelu Litovel. Nejmladší Rudolfína, zvaná Rudi, vypomáhala sestře v obchodě, ve volném čase se účastnila sokolských cvičení a dalších společenských a kulturních podniků v obci. V roce 1940 byly rodině na základě rasových zákonů odňaty koncese k provozování živností a koncem května 1941 museli odejít do ghetta v Uherském Brodě. Všichni členové luhačovické rodiny Sonnenscheinových byli zavražděni v Osvětimi.