Marek Šindelka, český spisovatel a scenárista, se v srpnu zúčastnil literárního pobytu na Zámku Luhačovice, jež každoročně pořádá Nadační fond Pramen Luhačovice. Tento držitel Ceny Jiřího Ortena, dvou cen Magnesia Litera za prózu a Českého lva za scénář filmu Okupace, s námi vzpomíná na parný konec srpna.
Jak se vám v Luhačovicích líbilo, pracovalo a pobývalo na zámku?
Bylo to skvělé. Celé dny jsem byl zavřený ve svém pokojíku, který mi trochu připomínal klášterní celu, a psal jsem. Byl konec srpna, strašlivé vedro a dusno, ale staré zámecké stěny krásně držely chlad, takže se dalo pracovat i přes parná odpoledne. Večer jsem se většinou proběhl k přehradě, cestou zpátky jsem u některého z pramenů vypil hrnek nebo dva minerálky a pak jsem se s železitou chutí na patře za soumraku vracel domů na zámek, kde už na mě čekalo asi sto tisíc netopýrů, sídlících na půdě a kteří s postupujícím večerem začínali kroužit nad Luhačovicemi.
Pracoval jste na nějakém konkrétním výstupu? Jakém?
Ano, psal jsem román, na kterém pracuji už několik let, ale pořád se mi ho nedaří dokončit. Začal jsem jej psát ve Skotsku, pokračoval jsem na něm v Bruselu, teď v lázních a na podzim jej doufám dopíšu v Německu…
Co váš kontakt s místními?
Když pracuji, většinou se lidem spíše vyhýbám. Takže kromě armády osmdesátiletých lázeňských šviháků a jejich partnerek jsem během pobytu moc kontaktů s místními nenavázal… Na zámku také bydlely dvě ukrajinské učitelky, které uprchly před válkou, a které paní baronka pohostinně ubytovala, ale byly tak tiché, slušné a nenápadné, že jsem je za celou dobu vpodstatě nepotkal.
Co tady na vás nejvíce zapůsobilo?
Mlha v lázních. Hned první večer v Luhačovicích jsem se šel podívat k prameni Vincentky, bylo po bouřce, všechno bylo napité vlhkostí a po horkém dni z hlíny stoupala úplná oblaka páry. Celé lázeňské údolí bylo zalité mléčným oparem, z kterého se jen tu a tam vynořovali opoždění hosté, jako zvláštní přízraky. Krásný, tajuplný večer.
Co vás překvapilo?
Myslivec. Najednou se ubytoval ve vedlejším pokoji a já jsem se polekal, že se do zámku někdo vloupal. Ale byl to jen jeden z lesníků, kteří spravovali zámecké lesy a kteří zde měli kancelář, kde občas přenocovali…
Je to vaše první rezidence? Pokud ne – můžete nabídnout srovnání?
Na literární rezidence jezdím pravidelně, srovnávat se ale dají těžko. Každé místo má své specifické kouzlo – ale o to až tolik nejde, důležité je, aby se tam dobře psalo. A to šlo v Luhačovicích výborně. Měl jsem perfektní klid na práci a kolem krásnou přírodu, když jsem si potřeboval provětrat hlavu.
Jak vám tady plynul čas?
Poměrně rychle – bohužel. Sotva jsem se rozepsal, už bylo po rezidenci. Ale to je normální.
A jaký dojem na vás udělaly lázně?
Jak jsem říkal, chodil jsem tam každý večer – a mohl bych tam klidně chodit celý život.
Co Vás dál čeká?
Začínám pracovat na novém filmovém scénáři, dokončuji divadelní hru… A pak je tu stále ten nedopsaný román. Ale doufám, že letos na podzim ho konečně uzavřu.