Kateřina Tesařová studovala vizuální tvorbu a učitelství českého jazyka na Masarykově univerzitě v Brně. V současnosti žije v Bratislavě, kde se souběžně s doktorským studiem profesně věnuje ilustraci a grafickému designu. Je členkou Asociácie ilustrátorov Slovenska. Volnými komiksy přispívá do antologie Zloba a ilustracemi pak do několika dětských časopisů. Ilustrovala též knihu Tri mačiatka. Její práce byly v posledních letech představeny na LUSTR festivalu, Bratislava Design Week či Zlín Design Week. V tvorbě je fascinována konektivitou ilustrace s literaturou a sílou obrazového narativu.
Jak se vám v Luhačovicích líbilo, pracovalo a pobývalo na zámku?
V zářijových a říjnových dnech, které jsem v lázních strávila, ještě mělo stále hlavní slovo léto, takže jsem s prací chodívala často ven. V jedné ruce tužku a v druhé Vincentku. Na zámku jsem ke stolu sedávala v pozdějším odpoledni a u otevřeného okna jsem kreslívala do setmění. Pokoj na zámku mi byl příjemným místem pro práci – obklopily mě jeho hrubé zdi a klidné ticho.
Pracovala jste na nějakém konkrétním výstupu? Jakém?
Pracovala jsem na ilustracích vznikající deskové hry. Paralelně s tímto projektem se rodil koncept obrázkového příběhu luhačovické oplatky.
Co váš kontakt s místními?
„Jdi se posadit tady k paní.” „Prosím Tebe, to není paní, ale slečna!” „Že Vy jste slečna?” Takto nějak začal můj první rozhovor s paní, co si ke mně přisedla na lavičku a krom milých slov mi darovala i několik hřejivých úsměvů. Inspirativní pro mě byla mnohá setkání. Ať už diskuse během mé besedy s panem Zbyňkem Lekešem a jeho studenty na místní střední škole, s Annou Gabrhelovou na dobré kávě (nejen) o práci grafika na malém městě či s manželi Petrákovými u vychlazeného luhačovického piva.
Co tady na vás nejvíce zapůsobilo?
Večerní procházky usínajícími lázněmi a intenzivní dialog Fuchsova funkcionalismu s Jurkovičovou secesí.
Co vás překvapilo?
Vynucená symbióza zámku se sídlištěm. Přijímání platebních karet v pekárně s nočním prodejem pouze do 16:30 (ale na jeden tvarohový šáteček mi drobné v kapse vystačily).
Je to vaše první rezidence?
Ano, je to má první rezidence.
Jak vám tady plyne čas?
Rytmus Luhačovic byl vlídný a neuspěchaný, a tak nějak přirozeně jsem do něj vplula.
A jaký dojem na vás udělaly lázně?
Vskutku příjemný, až jsem si musela připomínat, že tu nejsem jako rekreant. Avšak zamrzelo mě, že jsem na kolonádě marně hledala Labuť v lázních – půvabný obchůdek plný českého designu.
Co Vás dál čeká? (v kontextu vašich uměleckých záměrů)
V nejbližších měsících mne čeká dokončení projektu deskové hry, dokreslení příběhu luhačovické oplatky a podání grantu za účelem vytvoření digitální platformy, která bude sloužit jako online manuál baťovské architektury Partizánského se záměrem interaktivně propojit laickou i odbornou veřejnost a zvýšit povědomí o architektonickém dědictví tohoto města z jeho průmyslové éry.
Děkujeme za rozhovor!