Krátké ohlédnutí Martiny Lupínkové za srpnovým literárním pobytem v Luhačovicích
Jak se vám v Luhačovicích líbilo? Co vás tu nejvíce zaujalo nebo překvapilo?
Sama pocházím z lázeňského města, Karlových Varů, tak pro mě bylo zajímavé porovnávat, v čem se města podobají a liší. Luhačovice se mi velice líbí esteticky. Už když se člověk blíží k lázeňskému centru, cítí sladkou vůni oplatek, a potkává jednu krásnou budovu za druhou, ať už ve stylu folklorně-secesním od Dušana Jurkoviče, nebo funkcionalistickém od Bohuslava Fuchse. Jsem velká fanynka architektury Dušana Jurkoviče, a tak mě těšilo vídat jeho dílo každý den.
Na tom, že byl můj pobyt v Luhačovicích krásný, měla důležitý podíl také komunita lidí, kteří organizují místní kulturní život a zapojují se do něj. Přijali mě zcela přirozeně mezi sebe. Za to jsem vděčná. Velice ráda jsem taky poznala baronku Lydii a barona Franze a mluvila před nimi a jejich přáteli o své tvorbě. To pro mě byl nový typ zkušenosti.
Jak se vám pracovalo na zámku?
Na zámku se mi pracovalo skvěle od prvního dne pobytu. Naprosto mi vyhovovaly samota, ticho, klid i jistá izolovanost místa. Blahodárně na mě působila všudypřítomná krása – majestátnost baroka, zámecký park se stromy a kvetoucími růžemi, obrazy Františka Petráka z lidského i více-než-lidského světa – vytvářela protiváhu náročným tématům, kterým jsem se na rezidenci věnovala. Bavilo mě pronikat do historie zámku i rodu Serényiů a Thienen-Adlerflychtů.
Na čem jste během pobytu pracovala?
Myslela jsem si, že budu pracovat na přípravě své první básnické sbírky, kterou se mimo jiné potáhne i tematická linka genderově podmíněného násilí a procesu zotavování. Během práce jsem se ale myšlenkově i textově posunula ke knize zaměřené čistě na toto komplexní téma a přiblížila jsem se i jakési „ideální“ formě. V tom vnímám největší přínos rezidence, že mi dala prostor na ohledávání tématu, rešerše, přemýšlení, čtení, psaní, řazení textů i nicnedělání a vyrovnávání tíhy lehkostí. Výstup z rezidence se podle mě nedá měřit počtem napsaných znaků či stran.
Co vás čeká dál ve vaší tvorbě?
Kvůli pracovnímu vytížení bohužel nemám na tvorbu knihy moc času. Je to škoda, protože mám z rezidence velice dobře našlápnuto, ale taková je realita autorstva v Česku. Čeká mě ale do konce roku několik vystoupení s poezií a slam poetry, na to se velice těším. Kolem Vánoc a Nového roku bych si chtěla najít zase víc času na koncentrované psaní.
Medailonek:
Martina Lupínková je básnířka, literární dokumentaristka a pracovnice Českého literárního centra. Působí jako lingvistka na Ústavu formální a aplikované lingvistiky na Matfyzu. Spolupracuje s nezávislým artovým nakladatelstvím wo-men. Je autorkou umělecko-dokumentární knihy Toho dna se dotýkám už málo. Příběhy za poruchami příjmu potravy (wo-men, 2022). Publikace přináší životní příběhy lidí se zkušeností s PPP a mapuje jejich cesty za zotavením. Poezii píše přes deset let – dosud publikovala časopisecky v revue Prostor a Academix Revue. Vedle psaní čas od času performuje své texty na akcích slam poetry.