V lednovém čísle Luhačovických novin jsme přinesli rozhovor s hudebním publicistou, redaktorem, moderátorem a scenáristou Pavlem Klusákem, který do Luhačovic zavítal začátkem října na Literární pobyt pořádaný Nadačním fondem Pramen Luhačovice. Potkat jste se s ním mohli i na setkání v Městské knihovně nad jeho právě vydanou knihou Gott. Československý příběh (Host, 2021), které je nyní věnovaná velká pozornost v celostátních médiích.

Jak se vám v Luhačovicích líbilo, pracovalo a pobývalo na zámku?

Je skvělé, že rezidenční pobyty pro literáty existují a že luhačovický Nadační fond je pořádá. Ona je to samozřejmě i forma cestování, ale hlavně je to forma samoty. Když se snažíte sepsat něco trochu delšího, nebo přinejmenším vnitřně soudržného, musíte se mentálně přestěhovat do vnitřního světa. A v takovém případě není ideální, když u toho plníte nároky dětí, partnerky, zaměstnavatele, denní nezbytnosti. “Když píšu, i pozdravit bolí,” řekl Jáchym Topol. Na zámku, jehož honosnost spočívá v garsonce s přímotopem a právě v té samotě, můžete hodit všední nezbytbosti za hlavu, psát – a doufat, že výsledek bude někoho zajímat.

Pracoval jste na nějakém konkrétním výstupu? Jakém?

Ladil jsem poslední verzi knihy Uvnitř banánu, která vychází začátkem roku 2022 u nakladatelství Fra. Tedy doufám, že vyjde, s nimi je to nejisté – někdy dobrodružně, někdy jako při komunikaci s autistou. Já mám ovšem pro autisty pochopení: Uvnitř banánu je šedesátkou příběhů hudebních outsiderů, právě včetně jedinečných muzikantů s duševními poruchami, přinášejícími otázky, kdo a co je nakonec normální a zda umíme stanovit hranice. V té příručce a próze zároveň jsou ale i mystifikátoři, pachatelé hudebních zločinů nebo prokletá hiphopová kapela, kde to umíralo jak na běžícím pásu.

Co váš kontakt s místními?

Znáte to. Uspořádá se beseda a už se zjeví místní krásné ženy, které pak s vámi po nocích bilancují svou luhačovickou existenci, báječnou a přece přikrytou stínem nostalgie, po čem vlastně? Procházky, pramen doktora Šťastného a srdce v plamenech jak ta Jurkovičova vila.

Co tady na vás nejvíce zapůsobilo?

Velký dojem na mě udělala výstava Masky, kostýmy maškary o dodnes živém folklóru v Muzeu luhačovického Zálesí: jsem přesvědčený, že má mezinárodní úroveň a skvěle rezonuje s diskusemi o potřebě obřadů a svátků v naich pozdně moderních životech. Někteří čerti na výstavě jsou démoni jak od Davida Lynche.

Co vás překvapilo?

Jak málo příležitostí město vytváří, aby si udrželo své mladé lidi! Přitom kde jinde je budoucnost?

Je to vaše první rezidence? Pokud ne – můžete nabídnout srovnání?

Byl jsem za posledních 15 let v Krakově, Broumově a vídeňském Museumsquartier. Vždycky to má svůj vlastní “vibe”. Luhačovický pobyt spoluutvářely zámecké vycpané kachny a hovory s těmi, kdo se v kraji snaží povzbuzovat život a komunity – rodinou Petrákových, Lukášem Bobčíkem, který stojí za novým festivalem Jesnění. Jste po boku lidí, kteří se snaží způsobit rozdíl nebo změnu –  a uvažujete, zda vaše psaní může dosáhnout něčeho podobně skutečného.

A jaký dojem na vás udělaly lázně?

Ulice a kavárny plné starších pacientů mě nejprve zklamaly, tohle není moje sociální bublina, říkal jsem si. A pak jsem pochopil, že se na to dívám úplně mylně: vždyť pokud lze v Luhačovicích něco jedinečně sledovat, pak je to právě život seniorské generace. Apatie i radost ve tváři, zamlklost i chuť ke společenskému životu. Najednou vidíte kavárensky koketovat a “balit se” osoby po sedmdesátce. Nostalgické samohrajky večerních tanečních párty, Olympic a Petr Novák v luhačovických ozvěnách. Zvuky lázeňské promiskuity, seniorského sexu z otevřených oken. Uvrhne vás to mezi děje, které jste neznali.

Co Vás dál čeká?

Vyšla mi kniha Gott. Československý příběh (v nakladatelství Host) a rozběhl se audioseriál Gotťák (na všech platformách typu Spotify). Obojí se týká nejen písní a osobnosti Karla Gotta, ale také nedávné československé historie a pravdy uprostřed mlhy legend. Knihu doprovázím na prezentacích a besedách, to mě ještě po nějakou dobu čeká. Zároveň vyjde kniha o outsiderech a o hodnotách v hudbě Uvnitř banánu. Každý čtvrtek vysílám živě na stanici Vltava experimentální a podobnou hudbu. S kolegy z Galerie hlavního města Prahy vytvářím čtvrtletník Qartal, lze ho číst v papíru i online. Prostě spousta milých povinností, aby se člověk nemusel konfrontovat se skutečnou hlubinou existence.